...Blog zprostředkující literární zprávy dle nálady, s více, než viditelnou náklonností ke španělské psané literatuře, ale bez opomenutí jiných řečí...

pátek 1. října 2010

Francouzká Prix Femina za rok 2010




Francouzská literární cena Femina (Femina Prix) je ocenění udělované od roku 1904. Má tu zvláštnost, že ji udělují pouze ženy, pouze čtenářky. Cena se uděluje každý rok a má 3 kategorie: Nejlepší román, nejlepší esej a nejlepší zahraniční román. Ocenění se vyhlašuje první listopadovou středu. Loni získali toto ocenění Gwenaelle Aubry za román Personne a Švýcar Matthias Zschokke za román Maurice mit Huhn. Pokud jde o romány tady je letošní seznam kandidátů, alespoň tzv. první selekce.  Schválně, kolik autorů je dostupné česky?

Francouzský román:

El-Mahdi Acherchour pour Moineau (Editions Aden)
- Claude Arnaud pour Qu’as-tu fait de tes frères ? (Grasset)
- Virginie Despentes pour Apocalypse Bébé (Grasset)
- Philippe Forest pour Le siècle des nuages (Gallimard)
- Gisèle Fournier pour Le dernier mot (Mercure de France)
- Mikaël Hirsch pour Le réprouvé (L’Editeur)
- Michel Houellebecq pour La Carte et le territoire (Flammarion)
- Fabienne Jacob pour Corps (Buchet Chastel)
- Maylis de Kerangal pour Naissance d’un pont (Verticales)
- Patrick Lapeyre pour La vie est brève et le désir sans fin (POL)
- Olivia Rosenthal pour Que font les rennes après Noël ? (Verticales)
- Violaine Schwartz pour La tête en arrière (POL)
- Antoine Volodine pour Ecrivains (Seuil)
-          
Zahraniční román:

- Alberto Barrera Tyszka pour La maladie (Gallimard) - Venezuela
- Bernardo Cavalho pour Ta mère (Metaillé) - Brésil
- Shirley Hazzard pour La baie de midi (Gallimard) - Australie
- Michel Heyns pour Jours d’enfance (Philippe Rey) - Afrique du Sud
- Henrik B. Nilsson pour Le faux ami (Grasset) - Suède
- Audur Ava Olafsdottir pour Rosa candida (Zulma) - Islande
- Edna O’Brien pour Crépuscule irlandais (Sabine Wespieser) - Irlande
- Sofi Oksanen pour Purge (Stock) - Finlande
- Kate O’Riordan pour Un autre amour (Joëlle Losfeld) - Irlande
- Hwang Sok-Yong Shim Chong pour Fille vendue (Zulma) - Corée du sud
- Amanda Smyth pour Black Rock (Phébus) - Etats-Unis
- Gonçalo M. Tavares pour Apprendre à prier à l’ère de la technique (Viviane Hamy) - Portugal
- Maria Velho da Costa pour Myra (La Différence) - Portugal

jzp

čtvrtek 30. září 2010

José Donoso, jeho vzpomínky a vzpomínky na něho.

(Na této fotografii: Gabriel García Márquez, Jorge Edwards, Mario Vargas Llosa, José Donoso y Muñoz Suaz, v domě  Carmen Balcellsové,  Barcelona (1974)


Říká dnes někomu jméno José Donoso v Čechách něco? Pravděpodobně málokomu. Jeho Coronación (1957, Korunovace, česky 1966) zůstává jeho jedinou česky vydanou knihou. Přesto o sobě dává tento chilský autor vědět i dnes.

Nedávno vyšla kniha „Odkrývání hustého závoje“, v originálu Correr el tupido velo (Alfaguara, 2010). Její autorkou je Pilar Donosová, adoptivní dcera chilského spisovatele José Donosa (1924-1996). Vzpomněl jsem si na jeho El Obsceno pájaro de la noche z roku 1970 (Obscénní pták noci), jeho nejvýznamnější a jedinou knihu, kterou mám ve své knihovně díky tomu, že jsem ji kdysi „ukradl“ z jedné chilské ambasády. Před lety jsem ji musel číst znovu a zpracovat do literárního semináře doktorky Hedviky Vydrové. Vzpomněl jsem se na jiné jeho knihy jako, Este domingo, 1966 (Tuto neděli) El jardín de al lado, 1981 (Sousední zahrada) nebo Donde van a morir los elefantes, 1995 (Kam chodí umřít sloni). Vzpomněl jsem si na ilustrující četbu jeho Historia personal del boom, 1972 (Osobní dějiny „boomu“), která vnímá  svou literární generaci sebekriticky a ironicky, bez kultu sebe samých.

Kniha Pilar Donosové je jakýmsi pokusem o životopis a autorka ji psala po několika letech četby Donosova deníku aby následně nejen odkryla ticho, tajemství a lži, které byly součástí jejich rodinného života, ale hlavně aby na 444 stranách poukázala na tenkou dělící čáru mezi realitou a fikci, ve které José Donoso žil. Kniha se dotýká téměř všech zákoutí a témat Donosova života, jako například spisovatelova strachu z nedostatku peněz, jejich role v životě rodiny, nebo jeho vratkých pocitů z literárního úspěchu, také se dovídáme detaily o jeho úzkostech když nevěděl co psát. Kniha připomíná také anekdoty z různých setkání s jinými spisovateli své generace jako třeba s Carlosem Fuentesem nebo s Garcíou Márquezem. Ale kniha odkrývá a konečně potvrzuje jedno velké tajemství, jeho homosexualitu, jak ji niterně prožíval s ohledem na svou dobu, na své okolí a na své manželství.

Když v 60. letech o sobě dala Jižní Amerika literárně vědět fenoménem, který si hned přivlastnil anglické slovo boom,  nastal o ni obrovský zájem čtenářů a vydavatelů po celém světě. Ostatní svět velice rychle dokázal zprostředkovat tehdejší tvůrčí explozi jihoamerických spisovatelů. Jak uvidíme, bohužel jen částečně. Být tenkrát svět takový, jako je dnes: internetově propojený a komunikačně pře-informovaný, pravděpodobně by se boom latinskoamerické literatury nesoustřeďoval jen u oné úzké skupiny autorů, která dodnes únavně, opakovaně a donekonečna stylově imituje sama sebe a představuje jména  jako Carlos Fuentes, Gabriel García a Mario Vargas. Lakonicky musím konstatovat, že pilná kontinuita a umělecká setrvačnost nakonec předpokládají často nutnou dávku průměrnosti.  Z tohoto důvodu to, co dnes tito výše jmenovaní autoři píší, i přes onu modlu technické písařské a redakční dokonalosti (včetně lákavosti témat), je pouhým zábavným literárním počinem spisovatelského důchodu. Pouhým odstínem kvality, kterou kdysi měli. Ale ačkoliv to nestačí, prý se dají číst, to jo, cestou tramvají nebo někde na pláží nebo snad v soláriu. Jak víme, západní civilizace, (kolébka románového žánru), už se dávno nedělí na gramotnost a negramotnost. Tato dělící čára se posunula dovnitř gramotnosti a dnes je v nekonečném, divokém a nepřehledném knižním pralesu třeba rozeznat co nás živí od toho, co nás může otrávit.  Nabídka čtení roste téměř  diametrálně v porovnání s časem, kterým k tomu máme k dispozici. Pro ty, kterým občas nestačí literární mládežnická současnost a mají ve zvyku vyhledat cosi, co známe pod pojmem "klasičtí jihoameričtí autoři", navrhuji, abychom se, místo diachronního sledování literatury a kompromisní (a také kompromitující) četby příšerných děl a novinek přeživších spisovatelů důchodců, snažili uplatňovat spíše synchronní hledání a tak objevit nebo znovuobjevit ty spisovatele, kteří z různých důvodů zůstali opomenuti a byli plnohodnotnou součástí jedné generace. Skoro neznámé dílo Josého Donosa má větší estetickou a literární hodnotu, než dnešní pozdní mainstreamová tvorba v přežvykovaném stylu zámožných a usazených bývalých rebelů.
Tak například „Obscénní pták noci“ česky nikdy nevyšel a i přes tyto mé invektivy, pravděpodobně nikdy nevyjde.

jzpams

úterý 28. září 2010

Zítra začíná 28. Liber - Barcelonský knižní veletrh. Host: Portoriko



Zítra začíná v Barceloně LIBER - 28. Barcelonský knižní veletrh, který potrvá do 1 října. Hostem tohoto ročníku je Portoriko. Tato malá karibská země dostala Cenu Príncipe de Asturias v kategorii písemnictví za rok 1991. Oceněná byla za její odhodlání si zachovat španělštinu jako jazyk. Barcelona má pro spisovatele Portorika symbolický význam. V katalánské metropoli v roce 1844 vznikla Portorická literatura vydáním tzn. Portorickým albumem, což byl prvním literárním a vydavatelským pokusem portorických studentů. S pozdějším vydáním Zpěvníku z Borinquemu v 1846 a díla Manuela Alonsa El Gíbaro (Rolník) v roce 1849 začíná portorická literatura. Mezi významnými osobnostmi je třeba vyzdvihnout alespoň dvě jména: Luisa Capetilla, průkopnice v boji za ženská práva, za svobodnou láskou a za vegetariánství. Tato spisovatelka byla první ženou, která údajně poprvé nosila kalhoty (1880). Další jméno je Luis Palés Matos, který je dnes považovaný za zakladatele Negrismu (literatura s africkými kořeny). Ani z vydavatelského hlediska Portoriko nezůstávalo: například první překlad díla Edgara A. Poeho do španělštiny se rodilo na karibském ostrově a nedělal ho nikdo jiný než argentinský spisovatel Julio Cortázar. V současnosti nejdůležitější jména  portorické literatury jsou Edgardo Rodríguez Juliá, básník Manuel Ramos Otero a Luis Rafael Sánchez. Ve Spojených státech amerických proslavili Portoriko autoři jako Tato Laviera, Pietro Pietri, Piri Thomas atd. Dnešní portorická próza se charakterizuje urbanismem, transerotismem a bilingvismem. Některá jména: Wilfredo Mattos Cintrón a Francisco Font Acevedo nebo Yolanda Arroyo. Tolik..

jzp a jz

pátek 24. září 2010

Andrés Neuman, nejmladší ze všech neznámých



Kvůli publikování posledního románu argentinského spisovatele Ricarda Piglii Noční cil (Blanco Nocturno, 2010 Anagrama), (mám na mysli vydání originálu, nikoliv jeho překladu do češtiny) jsem lamentoval nedávno nad skutečností, že v těchto českých zeměpisných šířkách je celá jedna generace argentinských spisovatelů doposud neznámá. Může se stát, že jakmile se na literární mezeru upozorňuje (pokud je vůbec takový výkřik vyslyšen) vydavatelům hrozí, že udělají stejnou chybu: nakonec vydají jen ty stálice, kterým je nad padesát let a mají zrovna našlápnuto do učebnic. Takže, z tohoto hlediska, s trochou štěstím někdo časem vydá Ricarda Pigliu. Ale občas se stane opak a vydavatelé hledají mezi neznámými jmény jen mladé autory a sází většinou na lákavou tématiku.
Kdyby bylo na mně, o jednom autorovi bych věděl. Jmenuje se Andrés Neuman, je mu 33 let. Sice jsem ho v dřívějším příspěvku nejmenoval, ale úmysl byl upozornit na něho zvlášť. Zesnulý a slavný chilský spisovatel Roberto Bolaňo (Divocí detektivové, 2008) řekl o něm, že „Neuman byl obdařen nadáním. Žádnému dobrému čtenáři neujde v jeho knihách něco, co je možné nacházet pouze ve vysoké literatuře, kterou píší opravdoví básníci. Literatura 21. století bude patřit Neumanovi a jen málo pokrevním bratrům“. Bolaňovo proroctví se naplnilo a letos ve Španělsku Neuman získal Premio de la Crítica za rok 2009 (cena španělské kritiky) s románem El viajero del siglo (2009, Alfaguara) (č. Cestovatel století). Toto ocenění získávali nepřetržitě jen španělští autoři od roku 1980. Tento román byl zároveň oceněn Cenou nakladatelství Alfaguara za rok 2009. Andrés Neuman napsal další romány, které stojí za to přečíst a vydat česky: Bariloche, 1999 (č. Bariloche), druhé místo v Premio Herralde (Cena Herralde) a Una vez Argentina, 2003 (č. Byla jednou Argentina), zase druhé  umístěni v Premio Herralde.
Zda se, že informovanost o stavu španělsky psané literatury, a jejich současných předních přestavitelů, není záležitost, která trápí pouze českou odbornou veřejnost. Před několika dny, u příležitosti XI. sjezdu Španělské asociace hispanoamerických literárních studií ve městě Santander, uvedl argentinský časopis Ñ rozhovor s Neumanen. V rozhovoru Andrés Neuman upozorňuje na aktuální problémy vzájemného poznání (dokonce) mezi Jižní Amerikou a samotným Španělskem. Celá řada vynikajících španělských autorů není vůbec známá v Latinské Americe a tento stav nedává žádný smysl. Navíc je možné vidět podobný problém, pokud jde o vzájemné literární poznání mezi samotnými Jihoameričany.  Andrés Neuman tvrdí, že ne vše lze přisuzovat problémům distribuce a varuje před ideologickými předsudky (často oprávněně) ze strany jihoamerických čtenářů, kteří pořád vidí ve španělské literatuře a ve velkých a mocných nakladatelských domech jistý druh kolonizace. Neuman jednou jedinou otázkou „proč se vše překládá ve Španělsku?“ mnohé naznačuje.


jzp a mč z tajné mise v Brně

Chilský anti-poeta Nicanor Parra se připojil k indiánské hladovce.



Chilský anti poeta Nicanor Parra (96 let) (Básně proti plešatění, 2002, Mladá fronta, překladal Petr Zavadil) se připojil ke hladovce, kterou drží několik týdnů skupina chilských indiánů (Mapuches) v boji za svá práva a za demilitarizaci svého území. V Chile jsou dlouhodobě pošlapávána práva původního obyvatelstva. Dvousté výročí nezávislosti Chile bohužel nepřineslo žádný průlom. Již dlouhá staletí nejvyšší představitelé Chile ignoruji jejich problematiku. Řada lidí z chilského kulturního života v těchto dnech se připojením k tomuto zoufalému činu snaží upozornit na protest indiánů. Dnes se přidala i nejdůležitější žijící básnická legenda, dlouhodobě kandidát  Nobelovy ceny za literaturu. 

středa 22. září 2010

Včera 21. září proběhl Mezinárodní den Bibliodiverzity (či Knihodiverzity?) na jižním polokoulí.



Včera současně v Argentině, Chile, Bolívii, Uruguayi, Mexiku, Kolumbii a Peru se uskutečnil "Den B" Den Biblio-Diverzity na způsob "bookcrossingu", což je jeho známější verze v anglicky hovořících (respektive čtenářských) zemích. Víte, co to je bookcrossing? V podstatě to znamená, že Vy necháte někde na veřejném místě nějakou knihu, kterou jste dočetli a někdo jiný si tu knihu vezme, zároveň Vy si vezmete zase jinou. Anglická verze dokonce má vypracovaný systém sledovaní jednotlivých knih. Tato jihoamerická varianta byla pořádaná pod záštitou Mezinárodní  svaz nezávislých nakladatelství, který stanovil 21. září 2010  Mezinárodní den  biblio-diverzity. Akce by se měla dále konat každý rok. 

jzp a jz

Antonio Muňoz Molina dostal Premio Luis de Góngora.



Španělský spisovatel Antonio Muňoz Molina dostal včera Premio Luis de Góngora y Argote za literární životní dílo. Toto ocenění uděluje Kulturní Rada Andalusie každý druhý rok. Česky vyšla pouze jeho politická detektivka Za úplňku (2008, Garamond) (španělský Plenilunio, 1997) v překladu Vladimíra Medka.

jzp

p.s.
slovníček:
premio : cena

úterý 21. září 2010

Tomáš Zmeškal na Rhodosu


Český spisovatel Tomáš Zmeškal díky pozvání a grantu od HALMA bude mít zítra čtení ve Středisku pro mezinárodní spisovatele a překladatele na Rhodosu. Tomáš Zmeškal získal grant od HALMA aby mohl strávit měsíc na řeckém ostrově. Tam bude číst veřejně úryvky ze své knihy Životopis černobílého jehněte.

jzp

Společnost Franze Kafky slaví 20 let své existence


Ve čtvrtek 23. září od 11,00 do 21,00 hodin SFK zve na "Den Otevřených dveří v sídle Společnosti Franze Kafky"

jzp



pondělí 20. září 2010

The Man Booker Prize 2010.





Dle The Guardian, celkem 6 spisovatelů by mělo být v letošním nejužším výběru kandidátů k zisku prestižní ceny The Man Booker Prize 2010. Pokud jde o dostupnost v češtině musím upozorňovat na Australana Petra Careyho (Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy, Argo, 2003; Oskar a Lucinda, Fraktaly Publishers, 2003). Carey získal toto ocenění již dvakrát (1988 a 2001).
Dále je na seznamu avantgardní anti humanista Tom McCarthy, Irsko-kanadská Emma Donoghue, nominovaná s románem Room (2010) vypravující o případu rakouského trýznitele a únosce Jozef Fritzle. Další je Jihoafričan Damon Galcut, Howard Jacobson (přezdívaný britský Philip Roth) a Andrea Levy. Tak uvidíme...

jzp

sobota 18. září 2010

David Foster Wallace, Kurt Kobain americké literatury, bude vydán postmrtně




Byl vystudovaný angličtinář (dokonce summa cum laude). Také vystudoval filozofii a dějiny umění. Vedl v Pomona College v Claremontu Katedru kreativního psaní. Bylo mu pouhých 46 let a jednoho dne se pověsil. Bylo to 12. září před dvěma roky. Nechal nedopsaný román (svůj třetí):  The Pale King (2008). A právě jeho Bledý král se dočká v dubnu 2011 posmrtného vydání ve Velké Británii. 

David Foster Wallace napsal ještě dva romány: The Broom of the System (1987) (Smeták systému) a Infinite Jest (1996) (Nekonečný žert). S tímto druhým románem vyšel Foster Wallace definitivně z anonymity. Kniha zaujala kritiku na tolik, že časopis Time ji zařadil mezi 100 nejlepších anglicky psaných románů od roku 1923. Dnes kultovní román čitá více než tisíc stran, má stovky poznámek pod čarou, některé neuvěřitelné dlouhé. Infinite Jest je příběhem o budoucnosti, kde mediální korporace jsou tak mocné, že dokonce pojmenovávají jednotlivé letopočty. Děj se odehrává v rehabilitačním středisku  pro drogově závislé a v tenisové škole. Nespočet zábavných filozofických a geniálních dialogů o umění a životě dělají z románu velmi zajímavou četbu. Jeho celková (velice experimentální) tvorba se charakterizuje inteligentní kritikou  postmoderní společnosti a reflexí o prudkém až brutálním dopadu sdělovacích prostředků, zejména televize, na člověka. David Foster Wallace je dnes považován za přední postavu generace, kde se vyskytují jména jako např. Jonathan Franzer. 

Pokud jde o povídkovou tvorbu stojí za zmínku knihu Brief Interview with Hideous Men (Krátké rozhovory s odpornými lidmi, 1999).

Foster Wallace byl klidným a zdvořilým chlapíkem a kamarádi ho měli rádi, bohužel trpěl hlubokými depresemi a tíhnul k sebevraždě. Pokud se ne mýlím také nebyl doposud vydán česky.

jzp

čtvrtek 16. září 2010

Začal Mezinárodní Literární Festival Berlin 2010

Od 15. září do 25. září.
Klikněte na fotku nebo na titulek a jste na jejich web.

jzp

Manuel Mujica Láinez, 100 let.




Vypadá to, že si budeme připomínat smutně slavného 11. září ještě velmi dlouho. Newyorská dvojčata, anebo jestli chcete, převrat v Chile v roce 1973. Dvě zlé události, které se asi musely stát. Nicméně toto datum nepřineslo naštěstí jen zkázu. Přesně před sto let se totiž narodil jeden z velikánů argentinské literatury. Bez něho bychom jen těžko mohli pochopit díla Ernesta Sábata, Julia Cortázara nebo Roberta Bolaňa. Jmenoval se Manuel Mujica Láinez, Borgesův přítel, liberální konzervativec, otec rodiny a neskrytý homosexuál. Jeho výročí prošlo "bez zármutku a slávy", až na několik odborných medií, které nabídly pár řádků. Jeho vytříbená próza zůstává jazykovým pokladem a vzorem pro další generace autorů. Do češtiny nebyl nikdy přeložen, patrně proto, že komunisté místo toho, aby poznali v jeho díle dokonalý popis dekadence argentinské buržoasie, viděli v jeho knihách jen jisté nostalgické hledání ztraceného věku zámožných buenosaireských kreolských rodin. Psal toho hodně, ale jeho největším dílem je Bomarzo (1962), historický román o renesanční Itálii XV. století. Pokud jde o jeho druhou literární větev (mám na mysli tu s argentinskou tématikou), jeho knihy Aquí vivieron (1949) (Zde bydleli) a Misteriosa Buenos Aires (1951) (Tajuplné Buenos Aires) svého času otřásly argentinskou společností. Další knihy jako Los ídolos ( Idoly) (1953) a La Casa (Dům) (1953) pouze potvrdily jeho talent. V románu La Casa je vypravěčem samotný dům. Tento způsob vyprávění z pohledu předmětu se objeví později v historickém románu El escarabajo (Brouk) (1982). Vypravěčem je egyptský prsten, který vypravuje o svých majitelích: od Nefertiti až k americké milionářce, přes jednoho z vrahů Julia Césara nebo malíře Miguela Angela.
Manuel Mujica Láinez alias Mamucho, se narodil 11. září 1910, zrovna když si Argentinci připomínali úmrtí Sarmienta, spoluzakladatele Argentiny a také otce argentinského písemnictví. Sarmientův román Facundo, civilizace nebo barbarství nastínil osu argentinských dějin. Osu či rozpor, na kterou nakonec Mujica Láinez svým dílem navázal ve svém díle, když popsal úpadek Argentiny poloviny 50. let.

středa 15. září 2010

Eduardo Halfon, nové jméno současné guatelmalské literatury

Eduardo Halfon se narodil v Guatemale v roce 1971. Učil literaturu na Univerzitě Francisco Marroquín. Přesto, že jeho jméno zůstává v řadě zemí neznámé (zatím vyšel španělsky, srbsky a portugalsky), o jeho vyprávěčské schopnosti se delší dobu mluví. Mimo jiné vydal romány Esto no es una pipa (2003 Alfaguara, Guatemala) (česky To není fajfka); El ángel literario (2004, Anagrama Barcelona) (česky Literární anděl). Tato kniha byla semifinalistou prestižní Ceny Herralde (patrně nejdůležitější literární cena v Španělsku). Jeho kniha Clases de dibujo (Lekce rýsování) získala v roce 2009 literární cenu Café Breton / Bodegas Olarra. Nedávno v Kantabrii vyhrál první cenu José María de Pereda s krátkým románem La Pirueta (2010, Pre-Textos, Valencia).

jzp



William Burroughs a Ah Pook is here. Beatová grafická literární novinka




Několik medií dnes informují o znovuobjevení a budoucím vydání jediného grafického románu Williama Burroughse (1914-1997). Dle deníku The Guardian, po sedmi letech spolupráce s umělcem Malcolmem NcNeillem, autor proslulého románu Naked Lunch (1959) se pokusil vydat Ah Pook is here bez úspěchu. Ah Pook is here je příběh o mediálním magnátovi, který hledá tajemství nesmrtelnosti. Podle staré mayské formuly se snaží sestrojit stroj na kontrolu medií.

jzp

P.s. Ah-Puch: Mayský Bůh smrti.


úterý 14. září 2010

Enrique Vila-Matas napsal nový román: "Perder teorías" (Zbavit se teorie, Ztratit teorii?)



Portál PlanetadeLibros přináší zprávu o vydání nového románu španělského spisovatele Enrique Vila-Matase. Vydalo ho nakladatelství Seix Barral. Zdá se, že tentokrát Vila-Matas staví svůj příběh na sobě a na vlastních teoretických úvahách o románovém žánru, zejména o jistých 5 nepostradatelných prvcích románu 21. století. Postava románu (Vila-Matas) píše během lyonského mezinárodního literárního symposia ve svém pokoji esej o románu. Teprve po návratu do Barcelony si uvědomuje, jak nicotné a malicherné je psaní esejů a cestování, malicherné se zdá být vše. Proto rukopis teorie nakonec zničí, přestože by byl skvělým návodem k napsání Dublinesca (Dublinská), což je název jeho předchozího (a nedávno vydaného) románu .

jzp


Tak bude vypadat španělská verze časopisu Granta



Obal španělské verze prestižního časopisu Granta (Anglie) už je na světe. Teď zbývá pouze počkat necelé tři týdny a budeme si moci číst, mimo jiné se dozvíme, kdo jsou současní nejlepší mladí spisovatelé do 35 let píšící španělsky (respektive kastilsky).
jzp


pondělí 13. září 2010

Paul Auster. Jeho poslední román Sunset Park vyjde v listopadu


Paul Aster dokončil svůj nový román Sunset Park. Kniha vyjde v listopadu 2010 v USA, ve Španělsku a jinde. Můžeme být rádi, že Auster nezůstal u kinematografie a zase píše. Po „výletu do metaliterárních a temných tématik“, které byly jádrem jeho knih Cesty po skriptorium (2006, česky vyjde letos v nakl. Prostor), a Muž ve tmě (2008, česky Prostor, 2009) se Auster vrací ke svým starým námětům o obyčejných lidech a jejich tragikomických životních situacích. Se svým posledním románem Neviditelný (2009) a teď se Sunset Park potvrzuje návrat k této tématice. V románu o skuoterech je cítit současnou ekonomickou krizi, různá historická dědictví a také velmi přítomnou erotičnost. V minulých dnech byl v denících La Vanguardia (Španělsko) a El Clarín (Argentina) otisknut s autorem zajímavý rozhovor, kde přiznává, že psaní posledních knih ho hodně vyčerpalo i přes pocit jisté euforie. „Je čím dále tím těžší najit vypravěčskou nit“, říká.

jzp

pátek 10. září 2010

Argentina, čestný host Frankfurtského knižního veletrhu.



Argentina bude letos čestným hostem v Frankfurtském knižním veletrhu. Delegace argentinských spisovatelů čitá již 60 jmen. Nebudou chybět argentinský básník Juan Gelman, ani mládí autoří Fabián Casas, Félix Bruzzone nebo Laura Alcoba.

Seznam je velice lákavý. Pokud jde o detektivní žánr přijdou Guillermo Martínes, Pablo de Santis a Vicente Battista.

Pokud jde o tematiku věnovaná období argentinské diktatury přicestují Mempo Giardinelli, Griselda Gambaro a María Teresa Andruetto.

Frankfurtský knižní veletrh bude letos od 6. do 10. října

Součást hostování je Projekt Rayuela (dle názvu slavného Cortázarova románu Nebe, Peklo, Raj), který přinese jako bonus pobyt několika současných argentinských autorů v německých městech a v německy hovořících městech v Švýcarsku. Na příklad: Maria Sonia Cristoff v Lipsku, Alan Pauls v Berlíně, Ariel Magnus v Zürichu, María Negroni ve Stuttgart a Pablo de Santis ve Frankfurtu.

jzp


čtvrtek 9. září 2010

Harlan Coben vyhrál Mezinárodní Cenu Novela Negra RBA





Španělská média informují, že americký spisovatel detektivek Harlan Coben dnes vyhrál katalánské Premio Internacional de Novela Negra RBA. Dnešní ocenění získal za svůj román Live Wire, kde je již po desáté protagonistou Bolitar Myron (sportovní agent, který se stal detektivem). Coben vyhrál nejen tuto cenu, ale v minulosti zvítězil i na Edgar Award, na Shamus Award a na Anthony Award, což jsou nejdůležitější ocenění, která v žánru detektivních románů v současností existují.

Co od H. Cobena vyšlo česky můžete vidět na Kosmas zde.

jzp