Loni, po 7 letech latinskoamerických výherců, Herraldovu Cenu (Premio Herralde) vč. druhého místa, získali dva „noví“ španělští spisovatelé. Poslední Španěl, který vyhrál tuto prestižní cenu, byl Guillermo Vila-Matas v roce 2002 (to ale už neplatí, letos už zase vyhrál Latinoameričan). Ovšem loni získal první místo uznávaný filmový režisér Manuel Gutiérrez Aragón a to hned za jeho prvotinu La vida antes de marzo (Život před březnem). Mně zaujalo spíše to druhé místo. To získal Juan Francisco Ferré. Na Wikipedii nemá ani heslo -myslím na španělské časti-, což je zajímavé znamení. Nedávno poskytl rozhovor Josému Luisovi Amoresovi pro časopis Revista de Letras a tady se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu co řekl o své literatuře a o literatuře vůbec.
Přesto, že jeho kniha Providence byla velice dobře hodnocená kritikou, Ferré se snaží být opatrný a pochybuje o úspěchu. J.L. Amores definuje současnou literaturu jako menší skupiny různých konstelací, velmi vzdálené od sebe, které se točí okolo jakési entelechie zvané čtenář. Na to Ferré upřesňuje, že on je skeptik a odmítá pojem literární hvězda a připomíná, že to byli starověcí Řekové, kteří vymysleli pojem Katasterismus, což byla mytologická proměna člověka na hvězdu aby se stal věčným. Pro Ferrého je důležité tvořit z perspektivy znovuseskupení obrovského množství informací a údajů aby se daly vytáhnout nové hodnoty a aby se našel nový smysl a ne jen ten, který je výsledkem setrvačnosti různých kartelů moci a zároveň současné převládající nudy. Dle Ferrého je nutné jít proti proudu a komponovat do tvorby mechanismy a přístupy, které zahrnují jak symbolické, prestižní formy, tak i formy degradované. Před Amoresovou připomínkou, že někteží kritici mu vyčítají jistou skrytou a přehnanou teoretičnost, Ferré poukazuje na to, že to, co je spíše přítomné, je parodie teorií, výsměch jejich moci. V tomto směru se J. F. Ferré distancuje od autorů jako Muňoz Molina nebo Pérez Reverte, kteří de facto tvoří pouze podle předem daných teorií. Největší intelektuálním ústupkem je dnes uplatňování se jakožto nevinný umělec. Dnes se od spisovatelů požaduje, aby se vzdali inovací, rizik a kritické dimenze vyprávění a aby jejich přínos byl pouze v příbězích a přejemných lžích, nebo pouhá propaganda stavu věcí či reality.
Na otázku ohledně Španělska a jeho intelektuální krize,vidí Juan Francisco Ferré jako nezpochybnitelný fakt to, že dnešní kulturní úpadek je nenávratný a souvisí s krizí evropských hodnot. Pokud jde o literaturu, pokud by se snažila říct pravdu, říct to, co vidí bez okolků, pořád by ji čekal jistý úsvit, ale ona se dnes redukovala, jako ostatní umění, na pouhou dekoraci života. Po románu se žádá, aby ukojil nejnižší potřeby zábavy a zároveň aby stimuloval duši na velice nízké úrovni. Tím pádem je absolutně nemožné, aby romanopisec vyprávěl, co se ve skutečnosti okolo něho děje.
jzp a mc
Žádné komentáře:
Okomentovat