Když se mluví o španělských nakladatelích, většinou je řeč o pětici gigantů: Anagrama (založena Jorgem Herraldem v roce 1969), Tusquets, Seix Barral, Alfaguara (založena Camilem José Celou v roce 1964), nebo Plaza y Jánes. Patrně nakladatelství Anagrama a jeho nezávislost zůstává stále na prvním místě, zřejmě díky literárnímu cítění a schopnostem rozpoznat talent. Jeho slavná literární soutěž se těší velké prestiži, stejně tak jako osobnost jeho současného ředitele Jorgeho Herraldeho, který nedávno na frankfurtském veletrhu znovu oznámil svůj dlouho dopředu hlášený odchod v roce 2015. Ale nejen to, Anagrama mění majitele. Postupně bude přecházet pod střechu italské skupiny Feltrinelli, což je alespoň tak trochu záruka kvality. Kdo přijde místo samotného Herraldeho skutečně neví nikdo. Nahradit ho nebude jednoduchá záležitost. Každopádně nutno říct, že nadvláda velkých nakladatelství a jistá nedostupnost pro začínající spisovatele měly za následek, že v posledních 25ti letech vznikla celá řada malých, často regionálních nakladatelství, která čím dál více promlouvala do podoby současné vydávané literatury. Jedním takovým nakladatelstvím je Siruela, které bylo založeno v roce 1982 Jacobem Siruelou. Celé jméno Jacoba Siruely je Jacobo Fitz—James Start y Martínek de Irujo, hrabě ze Siruely, narodil se v Madridu v roce 1954 a vystudoval filosofii a literaturu. Nakladatelská činnost hraběte je velice pozoruhodný jev, v roce 1980 vydal v rámci čistého knihomilství anonymního francouzského autora ze XIII století, respektive jeho knihu Smrt krále Artura. Tímto na sebe okamžitě upozornil a vyhrál za to prestižní státní cenu. V roce 1982 Siruela založil výše zmíněnou Siruelu. Bylo mu 26 let a první, co vydal, byl takzvaný arturský románový cyklus. Následující rok svěřil Jorgemu Louisovi Borgesovi řadu nazvanou „Babylonská knihovna“ a v roce 1987 nakonec vytvořil vlastní řadu fantastické literatury s názvem „Oko bez víčka“ .
V roce 1989 jeho nakladatelské úsilí vyvrcholilo vydáním řady soudobé literatury s názvem „Knihy času“ a první knihou z této řady byla Šest návrhů pro nové tisíciletí od Itala Calvina. V katalogu pak přibývala jména jako Robert Walser, Amos Oz, Junichiro Tanizaki, Carmen Martín Gaite, Luis Cernuda, Henry Forbín, Raimon Panikkar nebo Felisberto Hernández a další.
V roce 2000 se ovšem rozhodl vše prodat. Jacobo Siruela se ale vrací na nakladatelskou scénu v roce 2001 a spolu se svou ženou a novinářkou Inkou Martí zakládá nakladatelství Atalanta, které během této pětiletky stihlo vydat 50 knih. Takže 10 knih za rok zhruba. Ale co kniha to zážitek. Jacobo Siruela právě nedávno debutoval dokonce jako autor a v jeho knize Svět pod očními víčky vzdává hold nejen řadě, kterou svého času sestavil, ale především nabízí střet mezi současným racionalismem a snovým vesmírem, který se nabízí jako vysvětlení mnoha aspektů každodenní reality. Teď zbývá knihu přečíst a zjistit, zda je Jacobo Siruela tak dobrý spisovatel jako nakladatel.
jzp a mc
Žádné komentáře:
Okomentovat