"Narko"-literatura

0.

Epicentrum: Severní Mexiko.

Stupeň: Nevyčíslitelný.

Hodina: Teď.

Datum: Každý den.

Oběti: Všichni tamní.

Žádná pomoc tam nemíří.

1.

Když někdo chce šňupat kokain, říká se to v Jižní Americe mnoha způsoby, ale jen jeden jediný zůstává pořad srozumitelný všem: „Ponerse una línea“, což v překladu znamená dát si linku čí řádek. Ti, co to již zkusili, vědí proč. Dlouhý podélný bílý prášek, hezky znovu rozemletý žiletkou nebo řidičákem, nejlépe na skle zrcadla, dále srolovaná bankovka do formy trubičky a pak šup, řádek nadechnout prudce do nosu.

2.

Zvykli jsme si vidět problematiku drog a násilí jako pouhou zpravodajskou záležitost, která se po zprávách převtěluje do jednoho z mnoha televizních seriálů. Umění je to jediné, co nám může sloužit jako vysvobozující katarze, když se realita stává něčím nevyhnutelným, něčím nepřehlédnutelným (právě proto, že nás prosakuje, přesto, že se ji snažíme ignorovat). Ale jaké umění?

Kinematografie a televize už nás dávno bombardují s „narko“-tématikou. Zvykli jsme si na tu formu „umění“ a díky tomu se vše v přesunulo na rovinu pouhé zábavy. Důkazem toho je také hudba. Už v roce 1933 zpívala Carmelita Aubert své tango Cocaína en flor, (Květoucí kokain). Od té doby se toho zpívalo hodně.   Zpráva o zavražděni zpěváka Sergia Vegu (alias El Shaka) upozornila znovu na jiný „umělecký projev“ spjatý s narkobarony. Jsou to „narko“-„corridos“. (Corrido je mexický druh hudebního žánru, jehož podstata spočívá ve zpravodajském charakteru textů o  událostech, na rozdíl od Rancheras, který má stálejší podobu). Nevím, zdá si Vega psal své „řádky“ sám. Rozhodně se mu jeho zpěv stal osudným. A co literatura?

3.

Údajně kubánský básník José Marti byl první latinoameričan, který psal báseň o hašiši a nebyl určitě jediný spisovatel, který se o to zajímal. Psali pod vlivem drog třeba španělský básník Valle Inclán nebo Rimbaud, nebo Coleridge. Angličtí romantici byli největší literární konzumenti opia vůbec. Další ilustrující přiklad by mohli být beatnici Burrroghs, Kerouc, atd. Nebo Chilan José Donoso a jeho Obscénní noční pták, který údajně napsal v období nemocí a pod vlivem prášků.  Ale nechme stranou omámené autory i omámené vypravěče a zaměřme se na jiné aspekty díla. Co například postavy? Tam by se také dalo najít pěknou řadu příkladů. Svým způsobem a s jistou nadsázkou narko-literatura začala dříve, nejdříve spisovatelé experimentovali jak tvořit pod vlivem drog (ale, jak se vůbec k ním dostali?, měli své dealery?). Pak psali o konzumentech, poněkud romantickým způsobem. Například samotný Sherlock Holmes, od Conana Doyla si pýchal kokain. Romány kde postavy konzumují kokain a různé drogy už také nepředstavují nic nového. Nechme také stranou literaturu pocházející z těch oblastí, kde se to pouze konzumuje. Oblasti, kam se drogy doputují.

Jak vypadá literární tvorba související s touto tématikou dnes v místech, kde se drogy vyrábí a odkud se pašuje? Tam, kde probíhají jiné, méně idylické zážitky. Berme to z jiného pohledu, trochu zevnitř. Trochu jiné postavy, trochu jiná prostředí, atd. V jihoamerické literární tradici minulého století dvě jména definitivně iniciovali tento žánr. Kolumbijci Jorge Franco a jeho již zfilmovaný román z roku 1999  Rosario Tijeras (Rosario Nůžková) a Fernado Vallejo s románem La vírgen de los sicarios z roku 1994 (Panna Marie zabijáků). Tyto dva spisovatelé se prosadili v povědomí čtenářů díky tvorbě, která čerpala vše z kriminálního prostředí dealerů drog a jejich nájemních vrahů. Tabu bylo narušeno a tento románový žánr začal být plnohodnotný. Trochu jsme přestali slyšet zprávy o Kolumbii. Ne, že by se tam situace nějak zlepšila, kdepak. Tam nadále tématika drog a násilí přestavuje významný tvůrčí potenciál. Svědčí o tom práce i jiných autorů, jako jsou Mario Mendoza, nebo Evelio Rosero.

A jak vypadá situace dnes tam, kam se ohnisko hrůzy posunulo. Alespoň  takový je dojem, který máme díky zpravodajství. Co současné epicentrum? Co Mexiko a jeho severní hranice? 

4.

I tam „narko“-literatura jako žánr dala o sobě vědět. Problematika násilí v Mexiku a jeho literární zpracování není nic nového. Motiv smrti v mexické literární tradici představuje kapitolu samu pro sebe. Poslední desetiletí vznikla velká literární díla na pozadí násilí zmítaného Mexika. Od  románu Under the Volcano (1947) (Pod vulkánem) od Malcoma Lowryho, až po nedávné romány Roberta Bolaňa Divoci detektivové (2008. šp. Los detectives salvajes ) a2666, (z roku 2004, jeho posmrtný román, na jejímž překladu do češtiny se dnes pracuje).  A zdá se, že přitažlivost narko-literatury je tak velká, že si dokonce i Španěl Pérez-Reverte, jinak autor dobrodružného a průměrného (vždy technicky dobře napsaného) masového žánru, dovolil napsat román La Reina del Sur (2002, č. Královna jihu) na motiv jedné narkobaronky. Literární novinářka a kritička Monica Maristainová ve svém článku o této tématice mapuje současný stav „narko“-literatury. První nepostradatelné jméno je Élmer Mendoza, mexický spisovatel, který napsal několik knih o narkomafii a patrně i jeho román z roku 2007 Balas de plata (Stříbrné kulky) je také nepostradatelná četba.

Od roku 2006, když začala státní válka proti drogové mafii, zemřelo třicet tisíc lidí a dalších pět tisíc je dnes nezvěstných. Zřejmě by dnes Pérez-Reverte ubral na svých lehkomyslných výrocích z roku 2002, kdy s jistou dávkou hlouposti a romantismem  zvelebil narkobarony, respektive jejich údajné morální hodnoty, které jim nedovolí zabíjet nevinné. Co tenkrát chtěl říct opravdu nikdo neví. Možná ani on, doufám. Taková tvrzení závání eposem nebo epikou a to není dobře. Mexická tragédie je vážná záležitost. Stejně jako filmový režisér, který si rozmyslel zfilmovaní jeho románu, zřejmě i on vystřízlivěl ze své dlouhé kocoviny, která snad trvala určitě dlouho poté, co skončilo španělské turné jím pozvané hudební skupiny zpívající narco-corridos Los Tigres del Norte. Turné, na kterém se podílel a dokonce si občas i zazpíval.  

Další spisovatel, kterého uvádí Maristainová, je Juan Pablo Villalobos a jeho román Fiesta en la Madriguera z roku 2010 (Mejdan v doupěti). Což se ukázal být jeden z objevů poslední doby. El hombre sin cabeza (Muž bez hlavy) od Sergia Gonzáleze Rodrígueze je další dílo, které nabízí jiný pohled, tentokrát temný a divoký, o useknutí hlavy jako způsobu zabíjení. Mimochodem byla investigativní kniha Huesos en el desierto (Kosti na pouště) od Gonzáleze Rodrígueze, která sloužila Robertovi Bolaňovi jako pramen k jeho 2666, jeho románu o vraždách žen v Ciudad Juárez v severním Mexiku. Stětí hlav je také téma povídkové knihyEse modo que colma (Takový dovršující způsob) od Daniela Sady (1953).

Monica Maristainova si položila otázku, zdá všechny tyto knihy neznamenají rod žánru narko-literatury, nebo „narko“-románu. Mexický spisovatel Juan Villoro zatím hovoří o určitém zájmu ze strany literatury. Jeho román El testigo (Svědek) (Premio Herralde 2004) také čerpá z prostředí narkomafie. Jak Mendoza tak i Sada jsou opatrní a soudí, že „nový literární žánr vzniká pouze na základě zrodu velkých děl“, parafrázuje Maristainová.  Tedy díla, která, se zdá, ještě nejsou na světe, včetně jejich. Alejandro Páez, který napsal knihu Corazón de Kaleshnikov (Kaleshnikovo srdce) lakonicky konstatuje, že veškerá mládež, která je dnešní součástí zločinu, nejsou nic jiného než děti, pro které jsme nedokázali vytvořit jinou alternativu. Systém, který jsme zvolili selhal a dnes oni střílí na nás. „Zkorumpované vlády a zkažená společnost, která žila na úkor organizovaného zločinu“, konstatuje Páez. „Dnes zločin je organizovanější než společnost“, dodává mexický spisovatel.

4.

Nedávno jsem se dozvěděl o dopisu, který koluje na netu. V ní se skupina spisovatelů a umělců vyjadřuje ostře proti a žádá aby konečně násilí na severu Mexika skončilo. Již ji podepsala spousta významných lidí. Zatím její česká verze není, ale již tady můžete si to přečíst v jiných jazycích (možná někdo z Vás to přeloží). Iniciativa spisovatelky Lolity Boschové je spojena s jedním blogem, kam začali přicházet příspěvky spisovatelů a intelektuálů, proti tomuto pomalému tsunami mexické krve. Tady je adresa  http://nuestraaparenterendicion.blogspot.com/

jzpams