Avraham B. Jehošua – Pan Mani: čtení, autogramiáda a diskuse

Začal Mezinárodní knižní veletrh v mexické Guadalajaře (25.11. 2010 - 05.12.2010)

Začal jeden z nejdůležitějších mezinárodních knižních veletrhů Latinské Ameriky.
Potrvá do 05. 12 2010. Hlavní host je španělský region  Kastilsko a León (kolébka současné španělštiny)
Hlavní osobnost  veletrhu je loňský držitel Nobelové ceny za literaturu Jean Marie Le Clézio.
Tolik..

Knížečka neboli je možné znovu vymyslet knihu?

Rozhodně tohle je pokus. Myšlenka se rodila v Holandsku. Nese název Dwarslingger. Tato vázaná knížečka má podélný formát, který šetří prostor. Váží jen 145 gramů a velikost písma zůstává stejná, dokonce větší. Když je otevřete, podobnost s ebookem bijí do očí. Jestli bude důstojná konkurence virtuálnímu inkoustu, teprve uvidíme. Každopádně, tvrdí vydavatelé, v rámci krize, je to pokus znovu oživit trh s kapesní knihou. Zatím jeho plusy jsou šetrnost, používá se méně papíru, velikost a pohodlnost při četbě. Někoho to muselo přece jednou něco takového napadnout. 

jzp

Staroseverské básnictví doby vikinské

Staroseverská poesie doby vikinské (ca 800-1060) a skandinávského středověku (ca 1060-1397) představuje unikátní relikt archaické evropské literatury, zejména v raných formách jen málo ovlivněné kulturou středověké Evropy. Od aristokratické poezie skaldů přes mytologické a hrdinské básně Starší Eddy až po runové nápisy, blízké každodennímu životu starého Seveřana: vše svědčí o vysoké úctě, jíž se poezie v předkřesťanských dobách těšila a pozici, kterou si v neklidných dobách vikinské expanze dokázala ve společnosti vydobýt. Nejstarší žánry staroseverské poesie a vyspělost tehdejší literární kultury představí Jiří Starý, působící na Ústavu germánských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

25. listopadu 2010 v 19 hodin, Kulturní centrum Starý Pivovar, vstupné 40 Kč (30 Kč pro členy Skandinávského domu)

Ana María Matute - Cervantesova cena 2010

Cervantesova cena (španělsky Premio Miguel de Cervantes) je nejprestižnější španělské literární ocenění. Rozhoduje se vždy na konci roku. Za celoživotní dílo ji 23. dubna, v den výročí smrti Miguela de Cervantese, uděluje španělský král Juan Carlos I. Porotě předsedá španělský ministr kultury.

JOHANNES URZIDIL – život a dílo

Madridský týden Roberta Bolaña s Patti Smithovou, mimo jiné

Včera 22. listopadu začal v Madridu týden  věnovaný dílu a osobě zesnulého chilského spisovatele Roberta Bolaňa (Los detectives salvajes 1998, č. Divocí detektivové- 2008). Akce nese název "Entorno a retorno" (Okolí a návrat) a potrvá do 27. listopadu.

Místo činu: La Casa de las Américas, Madrid.

Důležitost akce dokládá její bohatý program.

 Pondělí 22.
"Bolaňo Basník", neznámý rozměr: Účastní se  Rubén Medina, José Mª Micó y Alejandro Zambra. Diskusi řídí Ignacio Echavarría, Bolaňův přítel, který sestavil poslední díla autora po jeho smrtí.
Úterý 23.
Přijetí Bolaňa v USA a Evropě: Účastní se Chris Andrews, Wilfrido Corral y Heinrich von Berenberg. Diskusi řídí Jorge Herralde, který ho objevil a vydával ho v Anagramě. Večer se bude promítat dokument Bolaňo: Budouci Bitva od Ricarda Househo. 
Středa 24. 
Bolaňův boom, nové paradigma latinskoamerické literatury: Účastní se Roberto Amutio, Horacio Castellanos Moya y Carlos Franz. Diskuse řídí Ignacio Echavarría.
Čtvrtek 25. 
Bolaňo Pop, vliv Bolaňa na současnou kulturu. Účastní se A.G.Porta, Dunia Gras y Patricio Pron. Diskusi řídí argentinský spisovatel a kamarád Bolaňa Rodrigo Fresán. 
Pátek 26.
Symposium: Roberto Bolaňo, cesta do zapomnění. Monolog Iňaquího Echavarného. Diskusi řídí Ignacio Echavarría
Sobota 27. Četba Bolaňových básní. Čte Patti Smithová 

Pozvánka: Johannes Urzidil. Poslední z Pražského okruhu

Památník národního písemnictví 

Strahovský klášter, Praha 1 - Hradčany (sídlo PNP)

Sál B. Němcové - Strahov PNP

22.11. 2010 18:00

V. kulturní ekumena Eugena a Zuzany Brikciusových.
Poslední německy píšící židovský literát z Pražského kruhu dle známé klasifikace Maxe Broda. K jeho nejlepším dílům patří Pražský triptych a jeho literární krédo snaha o harmonii v člověku i v lidské společnosti se dočkalo mnohých ocenění. Večera se zúčastní Karol Sidon, Miloš Pojar, Arno Pařík, Karel Kraus, Zbyněk Hejda a Jiří Navrátil.

Rocková spisovatelka Patricia Lee Smithová alias Patti Smith a jistá Jaimy Gordonová a The National Book Award

Včera rocková zpěvačka a rebelka Patti Smithová získala The National Book Award za svůj letošní knihu Just Kids (Jen děti). Jde o nejprestižnější cenu v USA. Kniha je tak trochu "sladkou" pamětí, která pojedná o vztahu zpěvačky s umělcem Robertem Mapplehorpem a jejích bohémském životě v 70. a 80 letech. Více o tom v The New York Times.

Ale nejen to. Jistá Jaimy Gordonová v kategorii fikce také vyhrál s románem "Lord of Misrule". Zajimavé na tom je, že tato autorka vydala svou knihu v McPherson & Company, jedné absolutně malém nakladatelství z Kingstone v N.Y. Ostatní žraloci zuřili, protože v seznamech se neobjevili žádné best sellery...

Jsem pozanárodní - Johannes Urzidil

Johannes Urzidil (1896–1970) patří k nejvýznamnějším a nejzajímavějším německy mluvícím autorům minulého století narozeným v Praze. Pro syna německého otce a české židovské matky se stalo spojení těchto zdánlivých protikladů podstatou jeho života i jeho tvůrčí práce. Urzidil, jako »poloviční žid«, emigroval po obsazení jeho rodného města do New Yorku, kde se usadil a napsal své nejúspěšnější knihy, mezi nimi Ztracená milenka/Die verlorene Geliebte a Pražský triptychon/Prager Triptychon.

U příležitosti 40. výročí autorovy smrti představuje Německé kurturní fórum pro východní Evropu HinterNational – Johannes Urzidil, knihu od Klause Johanna a Věry Schneiderové. Vydavatelé představí společně se znalcem Urzidila Gerhardem Trappem jeho život a dílo formou multimediální přednášky. Součástí budou i četné citáty z děl Urzidilových nebo z děl o Urzidilovi, úryvky z rozhlasového čtení, stejně jako

obrazové dokumenty z pozůstalosti.

18.11.2010  -  19:00
     PLD, Ječná 11, Praha 2

César Aira, důstojný náhradník.

Nejlepší, co se může stát nakladatelovi, je spojit kvalitu s kvantitou. To znamená vynikající autor a davy čtenářů. Nejhorší, co se muže stát nějakému nakladatelovi je, že jakmile narazí na výnosný literární objev, ten náhle umře. Tohle je případ amerického nakladatelství New Direction, který našel v chilském Robertovi Bolañovi doslova zlatý důl. Naneštěstí pro čtenáře v roce 2003 Bolaño odešel, aniž by si stihl užít amerického úspěchu poté, co ho objevila slavná Susan Sontag pro americkou veřejnost a poté, co léta doslova živořil. Živořil jak jen může živořit jihoamerický literární tulák, který -mimo jiné- nemá ve zvyku chodit k doktorovi i přesto, že mu zbývá málo života a jen včasná lékařská péče ho může zachránit. Dalo se očekávat, že několik let po vydání všech jeho románů v USA nastane otázka:  kdo ho teď nahradí? Od dob jihoamerického Boomu 60. let neprojevila americká čtenářská obec  takový zájem o jihoamerického autora jako nedávno o Bolaña (pokud opomene pochopitelně autory menšího literárního významu či spíše zábavného rázu typu I. Allendeová a P. Coehlo). Pochopitelně pro New Direction byl tohle rébus. Ve Španělsku nakladatelství Anagrama mělo celou řadou vynikajících romanopisců, takže ztráta jednoho Jihoameričana, byť sice jedinečného, neznamenala takové prázdno. Bolaňo byl i vášnivý čtenář, četl vše, co se mu dostalo do ruky. Četl živé a mrtvé, ale hlavně živé, měl své oblíbené autory a kolegy. K ním patřil třeba: Mexičan Juan Villorro, Španělé Vila-Matas a Javier Marías, Guatemalec Rey Rosa a hlavně Argentinci, dokonce rovnou 3: mladíček Andrés Neuman, Alan Pauls a šedesátník César Aira (pravděpodobně po Ricardu Pigliovi druhý nejznámější žijící argentinský spisovatel). Pár týdnů po Frankfurtském veletrhu s dovídáme zajímavou zprávu. Klíčem k náhradě chilského autora je právě jeden ze spisovatelů, kterého si Bolaño oblíbil. Navíc volba padla na Césara Airu, spisovatele, který již byl v katalogu společnosti New Direction, pouze se mu nedostávalo tolik pozornosti. Zdá se, že Američané tentokrát nebudou mít problém s množstvím děl, i kdyby Aira (doufejme, že ne) náhle skonal. César Aira je považován za fenomén. Je to s ním podobně, pokud jde o jeho produktivitu,  jako kdysi se španělským dramaturgem Lope de Vegou, protože jeho tvorba je  pozoruhodně početná, že by nebylo od věci si položit otázku:  jak může jeden jediný člověk tolik napsat? Dokonce o něm koluje vtip, ve kterém se vypravuje, jak dva lidi mluví o Airovi. Jeden se ptá druhého na názor na jeho poslední knihu a druhý ho opraví a říká: předposlední. Aira doposud napsal 45 románů, další knihy esejů a navíc,  jako by toho bylo málo, se živí  jako překladatel. Ale je v tom samozřejmě vlastní systém. César Aira je, jako specialista na dílo surrealistické básnířky Alejandry Pizarnikové, tak trochu zastáncem Bretonského způsobu psaní, které je známo pod názvem „automatické psaní“. Jeho literatura doslova utíká dopředu a improvizace rozuzlení hraje důležitou roli.  César Aira zásadně odmítá rovnici kvalita se rovná držet se předem daných parametrů, proto jeho díla často končí nečekaně a dokonce i způsobem, který by čtenář nejméně očekával. Podle něj role umění je tvořit ale tvořit nepřetržitě.

Francouzká Prix Femina za rok 2010 - Výsledky.

Francouzská literární cena Femina (Femina Prix) je ocenění udělované od roku 1904. Má tu zvláštnost, že ji udělují pouze ženy, pouze čtenářky. Cena se uděluje každý rok a má 3 kategorie: Nejlepší román, nejlepší esej a nejlepší zahraniční román. Ocenění se vyhlašuje první listopadovou středu.


Za rok 2010: 


Francouzský román:   - Patrick Lapeyre za La vie est brève et le désir sans fin (Život je kratký a touha bez konce)

Zahraniční román: - Sofi Oksanen za Purge (Očistka) - Finlande 

Bolivijská literatura a Victor Hugo Viscarra, andský Bukowski.

1.

Bolívie se charakterizuje tím, že její literatura není příliš známá v Jižní Americe, natož po světě. Pokud jde o nejznámější momenty latinskoamerické literatury, často vynikaly jiné země. Bolívie nikoliv. Přesto Bolívie měla, má a bude mít své místo v jihoamerické literatuře. Bohužel jihoamerický rasismus se projevoval i na této rovině. Autoři této převážně indiánské země s vysokou negramotností často nepřekročili její hranice. Na začátku 20.století byl bolivijský spisovatel Alcides Arguedas zastíněn jeho peruánským jmenovcem José Mariem. Oba patřili k tzv. indigenismu, ale jen tomu druhému, autorovi nádherného románu Los ríos profundos (1958) (Hluboké řeky)  se dostalo uznání po světě. Bolivijci nikoliv, přesto, že jeho román Bronzová rasa z roku 1919 patří k tomu nejlepšímu, co se o indiánech napsalo. Je možné, že politika hrála svou roli a ocenění, který tento autor dostal ve 30. letech od fašistické Itálie mohlo hrát určitou roli. Ve 30. letech v Bolivii vynikal Augusto Cespedes, ale také jeho vliv byl hodně lokální, jeho literatura nese punc války v oblasti Chaka mezi Bolivií a Paraguayí. Jeho povídková kniha Sangre de mestizos (Míšencova krev) z roku 1936 je jeho nejznámější dílo. Ale víceméně, kromě pár světlých výjimek, na tom byla celá Jižní Amerika podobně. Prostě nevynikala mimo kontinent. Pak přišla 60. léta.  Za času tzv. latinskoamerického Boomu, praktický každá země měla svého reprezentanta, ale Bolívii jako by to míjelo. Ani u tzv. postBoomu  tomu není jinak. Tato literatura, která se převážně charakterizovala tím, že napodobovala předchozí autory (Chilané Allendeová a Skármeta, Argentinec Mempo Giardinelli, Mexičan Del Paso, atd.), zase měla největší zastánce jinde a bolívijská jména té doby jako Ramón Rocha Monroy a Juan Claudio Lechín prakticky nikdo nezná. Teprve tzv. Generace McOndo, která se rodila na konci 80. let, a měla jako hlavní krédo psát jinak a proti magickému realismu, přinesla první bolivijské  jméno, které se dá považovat za mezinárodní známé: Edmundo Paz Soldán. Část jeho literatury nese stopy černého románu třeba Río Fugitivo  (Zběhlá řeka) z roku 1998 a Sueňos Digitales (Digitální sny) z roku 2000, román výrazně pod vlivem sdělovacích prostředků a globalizací. Paz Soldán žije a tvoří ve Spojených státech amerických, jeho literatura podle toho vypadá (jak v dobrém i ve špatném slova smyslu, to si domyslíte sami, nejednotnost názorů vítána). 

2.

Ale přece ještě jedno jméno v poslední době je považováno za objev. Za největší tajemství bolivijské literatury posledních let. Jméno, které vydala samotná Bolivie ze svého nejhlubšího nitra. Jmenoval se Victor Hugo Viscarra a v roce 2006 mu bylo 48 let, když s ním skoncovala jaterní cirhóza. Narodil se v 1958 v La Pazu. A na rozdíl od Larssona nebo Bolaňa se nedožil ani 50 let. Každý své neřesti strůjcem. Jeho život neustále opilého bezdomovce a jeho touha psát vytvořily svérázné dílo. Často o sobě  říkával, že je antropolog, ale ne podle slova antrophos, což znamená člověk, ale podle slova antro, které znamená pajzl. Posledních 33 let svého života prožil jako houmlesak v největší marginalitě a díky tomu jeho dílo přineslo nečekané bohaté spektrum nových slov a nové terminologie do bolivijského podsvětí. Jeho knihy. První: Coba, tajná řeč bolivijského podsvětí z roku 1981 se věnovala slovníku podsvětí, tuto knihu dokonce publikovala samotná policie, aniž se obtěžovala napsat jméno autora (no, policajti jsou všude podobni), pak přišly bestsellery pirátské bolivijské literatury: Cuentos de Victor Hugo (Povídky od Victora Huga), Alcoholatum y otros drinks – Crónica para gatos y pelagatos (Alkoholatum a jiné drinky- kronika pro coury a kocoury) z roku 2001 a dnes jeho nejznámější dílo, kniha povídek Borracho estaba pero me acuerdo (Byl jsem opilý, ale pamatuji si to) z roku 2002, tato kniha, která začala teď teprve kolovat po Jižní Americe, je neuvěřitelným vyprávěním o  labyrintu ulic, o dětské závislosti na lepidlu, o nejlevnějších špeluňkách La Pazu a Cochabamby, o kriminalitě, o levném chlastu, atd. Viscarra, byl skutečně hraniční autor a rozhodně jeho tvorba patří k žánru, který dnes je znám pod přezdívkou špinavý realismus. Jeho tvorba nese punc jeho nočního ochozeného života, který doufá v rychlé jitření a tepla raních slunečních paprsků. Jeho postavy jsou malí zlodějíčkové, bezdomovci, emigranti z venkova do města, kde se bojí a přežívají, prostitutky a jejich pasáci, pouliční čističi bot, chudé indiánské tanečnice, podvodnici, atd. Dílo tohoto ztraceného andského Bukowskiho dnes vede na dálku dialog s jinými spisovateli z Bolívie, kteří buď žili, jako jeho prokletý předchůdce enfant terrible z 80. let Jaime Saenz, nebo ještě píšou jako dnešní Adolfo Cárdenas nebo Wilmer Urrelo.

R.i.p Vizcarro !!

jzp

Antonio Ungar. Premio Herralde 2010

Před chvíli agentury oznámily že Kolumbijec Antonio Ungar (*1974-) získal Premio Herralde 2010 za román Tres ataúdes blancos (Tři bílé rakve)  Román vypravuje příběh samotáře a nespolečenského člověka, který je zkontaktovaný aby nahradil opozičního politického předáka aby skoncoval s totalitarismem v jedné jihoamerické země jménem Miranda. Román více než dost připomíná Chavezovou Venezuelu, odkud byl pravě Francisco de Miranda, jeden z jeho národních hrdinů. 

jzp

9. listopadu. Setkání s básníkem Tadeuszem Dąbrowským

Další setkání v rámci nového cyklu čtení ve Fra „Nové druhy. Někdy i čeledi“ představí polského básníka, esejistu, literárního kritika, redaktora časopisu Topos a laureáta řady literárních ocenění Tadeusze Dąbrowského. Od svého debutu v roce 1999 je považován za jeden z největších básnických talentů mladé generace. V roce 2009 obdržel za sbírku Černý čtverec prestižní Cenu Kościelských. 

  
Jeho básnická tvorba je řazena k metafyzickému proudu současné polské poezie, ale navazuje také na dílo Tadeusze Różewicze a kombinuje prostotu vyjádření s jemnou ironií. Setkání uvede básník a překladatel Jiří Červenka a Petr Borkovec.


Kavárna Fra, Šafaříkova 15, Praha 2 v 19,30 h. 

Premio Herralde 2010 (Anagrama) - Nominovaní

(Na této fotografii: Jorge Herralde)

Jedná se o nejprestižnější literární ocenění pro romanopisce vůbec. V minulosti ho získali třeba Chilan Roberto Bolaňo, Mexičan Juan Villoro, Španělé Guillermo Vila-Matas, Javier Marías, Vicente Molina Foix


1) "Los libros y la sangre",  (Knihy a krev), autor: Facundo Bai (pseudónimo), Argentina
2) "Crucifixus",  (Krucifix), auror:  Adriano Combet (pseudonym), España
3) "Miembros fantasma", (Tajemné členové), autor: Santiago Fernández Patón, España
4) "El gran momento", (Velký okamžik), autor: Francis (pseudonym), España
5) "El miedo", (Strach), autor: Álvaro García López, España
6) "Era yo quien soñaba sola",  (Byla jsem to já, kdo snila sama), autor: María García-Lliberós, España
7) "Miranda",  (Miranda), autor José María Loos (pseudonym), Colombia
8) "El error", (Omyl), autor: Ángel Lozano Coello, España
9) "En la marcha", (?). autor: Pedro Molina Pérez, España
10) "Pasaje de vuelta",  (Zpětná jízdenka). autor: Manuel Moyano Ortega,España
11) "Jinetes en el cielo",  (Nebeští jezdci), autor: Mario Roberto Morales, Guatemala
12) "Los pasos del pasado (Método y cautela)", (Kroky minulosti), autor: Antonio Segundo (pseudonym), España
13) "Los fantasmas del Atlántico", (Přízraky Atlantiku), autor: Javier Serena Garralda, España
14) "Memory Hotel", María José Viera Gallo, Chile

Beseda o švédských detektivkách s překladatelkou Azitou Haidarovou

Beseda o švédských detektivkách s překladatelkou Azitou Haidarovou, 3. listopadu 2010 v 19 hodin, Kulturní centrum Starý Pivovar, vstupné 40 Kč (30 Kč pro členy Skandinávského domu)

Švédská kriminální literatura je kulturním fenoménem. Nedávno vydaná trilogie Milénium Stiega Larssona navíc zaznamenala obrovský úspěch po celém světě. Nejen o Stiegu Larssonovi, ale také o jeho předchůdcích a následovnících bude beseda s překladatelkou ze švédštiny Azitou Haidarovou. Jak se proměnil hlavní hrdina švédských detektivek? Kam posouvají vyšetřování nové technologie? Do jakých prostředí se s dnešními detektivy podíváme? Beseda se dotkne také žánrových přesahů pro švédskou společenskokritickou detektivku typických. Raké se zastaví u specifik překladu kriminální literatury. Představí se nejnovější švédskou detektivku na českém trhu, knihu Hypnotizér od Larse Keplera. ...

Moderuje Karolína Stehlíková.

Nikdo nepochybuje o vzestupu švédských detektivek v posledních letech. Dle Martíneze Laineze je švédský detektivní román jiný a charakterizuje se několika aspekty: důkladností v popisu okolností, vytříbeností jazyka, zalíbením v popisu policejního postupu a jistým utlumením významu postavy detektiva. Ale je tu ještě něco navíc: politické invektivy, které jsou v pozadí příběhů.

Švédský detektivní román má své kořeny v 60. letech a dvě jména si musíme pamatovat: Maj Söjwallová a Per Wahlöö. Oba spisovatelé psali společně. Ve všech jejich celkem 10 dílech vystupuje hlavní postava detektiv Martin Beck. Jejich romány měly velký vliv na budoucí generace a charakterizují se tím, že neopomíjí sociální aspekt zločinu. Dnešní nejdůležitější dědici jsou Leif GW Perssona, Henning Mankell a Stieg Larsson.

sd a zpj