...Blog zprostředkující literární zprávy dle nálady, s více, než viditelnou náklonností ke španělské psané literatuře, ale bez opomenutí jiných řečí...

pondělí 27. prosince 2010

Nejlepší knihy roku 2010 dle Guardian.co.uk



Portál Guardian.co.uk vyhlásil anketu na nejlepší knihu roku 2010. Požádal spisovatele, kritiky a své čtenáře, aby nominovali své tituly. Tady je seznam těch knih, které dostaly nejvíce (14 doporučení) až po těch, které dostaly 3 hlasy (zde).

1. Freedom. Jonathan Franzen. (14 dop.)
2. The Thousand Autumns of Jacob de Zoet. David Mitchell. (10 dop.)
    The Hare with Ambers Eyes. Edmund de Waal. (10)
3. Skippy Dies. Paul Murray. (9)
4. Room. Emma Donoghue.(8)
5. Human Chain. Seamus Heaney. (7)
6. The Pregnant Widow. Martin Amis. (6)
7. Driving home: An American Scrapbook. Jonathan Raban. (5)
8. To the End of the Land. David Grossman. (5)
9. Hitch-22. Christopher Hitchens. (4)
    The Finkler Question. Howard Jacobson. (4)
    Letters to Monica. Philip Larkin. (4)
    Imperial Bedrooms. Bret Easton Ellis. (4)
    Finishing the Hat. Stephen Sondheim. (4)
    Lighs out in Wonderland. DBC Pierre. (4)
    Working the Room. Geoff Dyer. (4)
    A Strange Room. Damon Galgut. (4)




 

neděle 26. prosince 2010

Co "čtou" Španělé: 10 knih roku 2010 dle španělského časopisu Babelia




1- Léto,  J. M. Coetzee (Mondadori)
2- Básně,  William Butler Yeats (Pre-Textos)
3- Noční cíl,  Ricardo Piglia (Anagrama)
4- Keltův sen,  Mario Vargas Llosa (Alfaguara)
5- Pravá láska,  José María Guelbenzu (Siruela)
6- Portréty a setkání, Gay Talese (Alfaguara)
7- Něco nehraje,  Tony Judt (Taurus)
8- 
Dublinská,  Enrique Vila-Matas (Seix Barral)
9- Dříve nebo pozdě. Poemas 1958-2009, José Emilio Pacheco (Tusquets)
10- Podstata a krása. Antologie. María Zambrano (Galaxia Gutenberg/Círculo de Lectores)
Čas života,  Marcos Giralt Torrente (Anagrama)
Nezvzklá země,  Jhumpa Lahiri (Salamandra
).

středa 22. prosince 2010

Soud současnosti: PF 2011 od LZ všem



"Šťasten spisovatel, který se kromě nudných, protivných povah, jež vzbuzují údiv svou žalostnou existencí, přiklání k povahám ušlechtilým, který si z velkého víru denně se naskýtajících postav vybral pouze nemnohé výjimky, který ani jednou nezradil vzletnou tóninu své lyry, nesestoupil ze svých výšin k ubohým, nicotným spolubratřím na zemi, ale beze zbytku se pohroužil do svých od země odtržených a povznesených postav. Dvojnásob záviděníhodný je jeho krásný úděl: cítí se mezi svými ušlechtilými postavami jako otec uprostřed rodiny a jeho sláva se halasně šíří široko daleko. Omámil kouzelným oparem lidské očí; úžasně jim zalichotil, skryl všechno smutné v životě a ukázal jim krásného člověka. Všechno se za ním žene s ovacemi, všechno pádí za jeho slavnostně vyzdobeným vozem. Nazývají ho velikým, světovým básníkem, čnějícím vysoko nad všemi ostatními génii světa, orlem v literatuře. Už při pouhém vyslovení jeho jména se rozechvějí mladá vznětlivá srdce a do očí vhrknou slzy... Nic se nevyrovná jeho síle -je bohem! Docela jiný osud však čeká spisovatele, jenž se opovážil vynést na světlo boží všechno, co je ustavičně na očích a co lhostejné oko přece nevidí, celé to hrozné, otřesné bahno malicherností, jež obestírá náš život, celou hlubinu chladných, nalomených všedních povah, jimiž se hemží naše pozemská, leckdy těžká a smutná pouť - to vše pevná síla jeho neúprosného dláta vystavuje plasticky a zřetelně všem na odiv! Nedočká se potlesku lidu, neuzří vděčné slzy a jednomyslné nadšení zanícených duší; nepoletí mu ústrety šestnáctiletá dívenka s hlavou zmámenou nadšením; nepohrouží se do sladkého okouzlení nad svými vlastními tóny; nevyhne se konečně soudu současnosti, licoměrnému, bezcitnému soudu, jenž označí jeho láskyplně pěstované postavy za nicotné a nízké, určí mu potupný kout v řadě spisovatelů urážejících lidstvo, přisoudí mu vlastnosti jeho vlastních hrdinů, upře mu jeho srdce, duši i božský plamen jeho talentu. Neboť neuznává soud současnosti, že stejně krásná jsou skla odrážející slunce i hemžení nepatrného hmyzu; že je zapotřebí mnoho duševní síly, chceme-li osvětlit obraz z opovrhovaného života a povýšit jej na perlu; že ušlechtilý nadšený smích má právo stát vedle ušlechtilého lyrického výlevu a že mezi ním a pitvořením jarmarečního kejklíře je celá propast. To všechno neuznává soud současnosti, za to všechno hanobí a uráží zneuznaného spisovatele; sám a sám uprostřed cesty. Krutá je jeho životní pouť a těžce pocítí svou osamělost."



 Z Mrtvých duší Nikolaje Vasiljeviče Gogola
Překlad : Naděžda  Slabihoudová.  1968

Vánoční typ: pravě vyšlo !!! To byl Kafka, Johannes Urzidil






Johannes Urzidil: To byl Kafka. Překlad Jana Zoubková. Praha: Dokořán ve spolupráci Jaroslava Jiskrová – Máj, 2010.
Johannes Urzidil nás přivádí do Prahy dvacátých let a názorně líčí nabitou tvůrčí atmosféru, v níž se pohybovali tehdejší velikáni literatury a výtvarného umění, k nimž patřil i on sám. Vykresluje portréty osobností, například smrtelně nemocného básníka Karla Branda nebo Kafkova učitele hebrejštiny Friedricha Thiebergera, jehož sestra Gertrude byla Urzidilovou manželkou. Už tady se ukazuje Urzidilovo těsné propojení s Franzem Kafkou a s prostředím, které ho ovlivňovalo, což mu dovoluje vykládat Kafkovo dílo z perspektivy důvěrného přítele. Například v eseji Edison a Kafka osvětluje Kafkův vztah k Americe a jeho promítnutí do prózy Nezvěstný. V eseji Golemovská mystika nám umožňuje nahlédnout do "tajuplné atmosféry", v níž Kafka vyrůstal a jež formovala jeho dílo. Urzidilova skromnost nemůže zakrýt skutečnost, že byl člověkem pronikavé mysli a originálního ducha. Proto velmi záhy rozeznal velký význam Franze Kafky a byl velmi rád, že mohl sdílet činorodou duchovní atmosféru Prahy oné doby, k níž nemalým dílem sám přispíval. Soubor esejů předkládaných v této knize nabízí mnohé duchovní podněty a řadu pozoruhodných výroků.

pátek 17. prosince 2010

Juan Francisco Ferré: "...role literatury se redukovala pouze na dekorativnost"...




Loni, po 7 letech latinskoamerických výherců, Herraldovu Cenu (Premio Herralde) vč. druhého místa, získali dva „noví“ španělští spisovatelé. Poslední Španěl, který vyhrál tuto prestižní cenu, byl Guillermo Vila-Matas v roce 2002 (to ale už neplatí, letos už zase vyhrál Latinoameričan). Ovšem loni získal první místo uznávaný filmový režisér Manuel Gutiérrez Aragón a to hned za jeho prvotinu La vida antes de marzo (Život před březnem). Mně zaujalo spíše to druhé místo. To získal Juan Francisco Ferré. Na Wikipedii nemá ani heslo -myslím na španělské časti-, což je zajímavé znamení. Nedávno poskytl rozhovor Josému Luisovi Amoresovi pro časopis Revista de Letras a tady se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu co řekl o své literatuře a o literatuře vůbec.
Přesto, že jeho kniha Providence byla velice dobře hodnocená kritikou, Ferré se snaží být opatrný a pochybuje o úspěchu. J.L. Amores definuje současnou literaturu jako menší skupiny různých konstelací, velmi vzdálené od sebe, které se točí okolo jakési entelechie zvané čtenář. Na to Ferré upřesňuje, že on je skeptik a odmítá pojem literární hvězda a připomíná, že to byli  starověcí Řekové, kteří vymysleli pojem Katasterismus, což byla mytologická proměna člověka na hvězdu aby se stal věčným. Pro Ferrého je důležité tvořit z perspektivy znovuseskupení obrovského množství informací a údajů aby se daly vytáhnout nové hodnoty a aby se našel nový smysl a ne jen ten, který je výsledkem setrvačnosti různých kartelů moci a zároveň současné převládající nudy. Dle Ferrého je nutné jít proti proudu a komponovat do tvorby mechanismy a přístupy, které zahrnují jak symbolické, prestižní formy, tak  i formy degradované. Před Amoresovou připomínkou, že někteží kritici mu vyčítají jistou skrytou a přehnanou teoretičnost, Ferré poukazuje na to, že to, co je spíše přítomné, je parodie teorií, výsměch jejich moci. V tomto směru se J. F. Ferré distancuje od autorů jako Muňoz Molina nebo Pérez Reverte, kteří de facto tvoří pouze podle předem daných teorií. Největší intelektuálním ústupkem je dnes uplatňování se jakožto nevinný umělec. Dnes se od spisovatelů požaduje, aby se vzdali inovací, rizik a kritické dimenze vyprávění a aby jejich přínos byl pouze v příbězích  a přejemných lžích, nebo pouhá propaganda stavu věcí či reality.
Na otázku ohledně Španělska a jeho intelektuální krize,vidí  Juan Francisco Ferré jako nezpochybnitelný fakt to, že dnešní kulturní úpadek je nenávratný a souvisí s krizí evropských hodnot. Pokud jde o literaturu, pokud by se snažila říct pravdu, říct to, co vidí bez okolků, pořád by ji čekal jistý úsvit, ale ona se dnes redukovala, jako ostatní  umění, na pouhou dekoraci života. Po románu se žádá, aby ukojil nejnižší potřeby zábavy a zároveň aby stimuloval duši na velice nízké úrovni. Tím pádem je absolutně nemožné, aby romanopisec vyprávěl, co se ve skutečnosti okolo něho děje. 

jzp a mc

středa 15. prosince 2010

Christian Futscher: Květy krve





17. 12., 19.30 h   Praha 1, bar Krásný ztráty, Náprstkova 10
Podtitul Básně chorého muže z Vídně napovídá, že s lyrickými verši se v knize nesetkáme. Koncepční sbírka o životě a činech masového vraha a básníka přináší syrové momenty v tradici rakouské černočerné ironie.
Christian Futscher (*1960, Feldkirch) studoval germanistiku a romanistiku na univerzitě v Salcburku. Od roku 1987 žije ve Vídni. Píše prózu, básně, rozhlasové hry a písně. Je autorem řady oceněných publikací, poslední významnou cenu, Drážďanskou cenu lyriky, obdržel v roce 2008.


pátek 10. prosince 2010

Mario Vargas Llosa, dnes ve Stockholmu...



....převzal Nobelovou cenu za literaturu.

"Vy jste shrnul dějiny XX století do jedné bublinky imaginace, která pluje vzduchem a pořad svítí...."

Ludwig August Frankl von Hochwart (1810-1894) Kulturní agent, poeta a filantrop



Konference: Kulturní agent, poeta a filantrop


 
Mnoho tváří Ludwiga Augusta Frankla von Hochwarta (1810-1894)
dvojjazyčně německy a anglicky

Olomouc
, Konvikt UP, Univerzitní 3
Přednášející: Yochai Ben Ghedalia, Hebrew University, Jerusalem a další odborníci z rakouské akademie věd a rakouských univerzit
Ludwig August Frankl, básník a literární historik,se narodil v roce 1810 v české vesnici Chrast a řadí se mezi první generaci akademicky vzdělaných Židů v habsburské monarchii. V 19. století sehrál významnou roli ve vídeňském duchovním a kulturním životě. Konference o L. A. Franklovi nabízí jedinečnou příležitost, jak podrobně zkoumat úzce spjaté historické vztahy mezi Čechami, Moravou a Rakouskem v oblasti židovské literatury a dějin a zasadit je do nových kontextů.
Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

čtvrtek 9. prosince 2010

Česko-polská literatura v samizdatu a druhém oběhu



Knihovna Libri prohibiti představí nový sborník Česko-polská literatura v samizdatu a druhém oběhu: studie a rozhovory s překladateli za účasti Jeho Excelence Jana Pastwy, velvyslance Polské republiky. Přesně před rokem, na Den lidských práv 2009, byla ve fondech Libri prohibiti otevřena Polská podzemní knihovna, setkání je také malá oslava prvního výročí jejího trvání. Účast přislíbili mj. překladatelé a polonisté Luboš Dobrovský, Daniela Lehárová, Josef Mlejnek, Helena Stachová nebo Václav Burian. Během večera vystoupí Waldemar Michałowski z Archiwum Opozycji Fundacji Ośrodka Karta z Varšavy a představí jeho činnost. Sborník vychází za laskavé podpory Česko-polského fóra Ministerstva zahraničních věcí ČR, editorkami jsou Jarmila Štogrová, Dorota Müllerová, Zita Chalupová. Ředitelem Libri prohibiti a Polské podzemní knihovny je Jiří Gruntorád. 

Libri prohibiti, Senovážné náměstí 2, Praha 1

středa 8. prosince 2010

Deváté dítě a Židé ve Skandinávii





9. prosince 2010 v 19 hodin, Kulturní centrum Starý Pivovar, vstupné 40 Kč (30 Kč pro členy Skandinávského domu)

Osudy židovského obyvatelstva ve Skandinávii patří k méně známé části dějin tohoto národa. Přesto skandinávské země sehrály pro Židy během druhé světové války důležitou úlohu. Švédsko bylo pro svou neutralitu vysněným cílem nejen židovských uprchlíků před nacismem. Dánsko, okupované od roku 1940 nacistickým Německem, vyniká příběhem záchrany většiny dánských Židů.

O dějinách Židů ve Skandinávii, o jejich osudech za druhé světové války a o dnešní reflexi prosloví přednášku PhDr. Zdeněk Hojda, CSc. z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. 

Přednáška se koná u příležitosti vydání českého překladu biografie Deváté dítě z pera norského spisovatele a novináře Franka Rossavika. Kniha vypráví příběh židovského chlapce z Československa, který byl roku 1939 poslán rodiči do neutrálního Norska. Situace se dramaticky změnila ve chvíli, kdy bylo Norsko obsazeno Německem a chlapcův náhradní otec se stal loajálním členem nacistické strany.
Knihu Deváté dítě bude možno na místě zakoupit za zvýhodněnou cenu.

Kniha vypráví životní osudy Edgara Brichty, narozeného v roce 1930 v židovské rodině v Bratislavě. Po vypuknutí války na podzim roku 1939, kdy se situace pro osoby židovského původu v Československu ještě více zkomplikovala, se Edgarovi rodiče dozvěděli o možnosti poslat svého syna do tehdy neutrálního Norska. O čtyři roky mladší sestra Vera byla na cestu příliš malá. Dohromady odjelo z Československa do Norska 37 dětí. Edgar byl umístěn u manželského páru v Bergenu v západním Norsku. V dubnu 1940 však obsadili Němci i Norsko a v roce 1942 bylo také zde přikročeno k zatýkání a deportacím židovského obyvatelstva. Edgarův pěstoun se navíc stal členem Národního sjednocení – norské národně-socialistické strany – a záhy byl Němci dosazen na místo starosty v obci Laksevag nedaleko Bergenu. Jak je možné, že židovský chlapec přežil druhou světovou válku v rodině předního nacistického činitele? ...
Jeho pěstoun byl nejen kolaborant, ale také přesvědčený antisemita a s Edgarem měl několik konfliktů, nicméně paralelně mezi nimi vzniklo silné osobní pouto. Důležitou roli v Edgarově osudu sehrála také pěstounka, která se o politiku nijak nezajímala, a několik dalších osob, jež Edgarovi během války i později pomáhaly. Po podepsání míru se Edgar rozhodl k návratu domů. Důvodem byla jeho snaha najít své rodiče a sestru. Po dlouhém a složitém pátrání se mu podařilo zjistit pouze to, že se v roce 1942 dostali v jednom transportu do Osvětimi, kde také zahynuli. Edgar žil po skončení války chvíli v Československu. Zde se v sionistickém táboře v Bratislavě připravoval na emigraci do Izraele, na poslední chvíli se však rozmyslel a po složitých jednáních se vrátil do Norska. V té době už byl jeho norský pěstoun odsouzen za vlastizradu. Edgar udržoval s pěstouny kontakt až do jejich smrti v 90. letech. Později Edgar emigroval do Kanady a USA a stal se nejprve vojenským a poté dětským lékařem. Dnes žije v Kalifornii se svou ženou, která také pochází ze Slovenska a válku přežila za podobně dramatických podmínek, a se svými pěti dětmi. Kniha se opírá o rozsáhlý rozhovor s Edgarem Brichtou i jeho současníky a o množství archivních materiálů. 

Rossavik, Frank; Deváté dítě - Příběh Edgara Brichty, přeložila Kateřina Kryštůfková, nakladatelství Kniha Zlín, Zlín, 2010, 168 stran. 

úterý 7. prosince 2010

Nakladatel Irfan Sanci do vězení?




Je možné jít do vězení kvůli vydávaní a překládaní knih? Ano, to už dávno víme. Tak, to je dnes realita v Turecku. Irfan Sanci a jeho Nakladatelství Sel čelí obvinění ze strany Generálního ředitelství na ochranu dětství v Turecku za to, že nechal přeložit do turečtiny knihu Hrdinské činy mladého donchuana z roku 1911 od Guillaume Apollinaire. Jeho překladatel Resim Imrahot není na tom o moc lepe. Pochopitelně, to co je ve hře je více, je možnost existence nové řady erotické literatury nakladatelství s výstižným názvem Kamasutra. 
Co třeba doposud vyšlo: 
Historky mých prs  od francouzské autorky Monique Ayounové, nebo 
Kundy od současného španělského spisovatele Juana Manuela Prady, anebo 
jeden klasik turecké literatury XVIII století Kniha krasných mužů od enfanta terrible Otomanské říše Enderunlu Fazila. atd

Sanci chce obnovit tradice anatolské erotické literatury. Jeho záměr není komerční. Jedna kniha stojí pouze 5 eur a skoro se neprodávají, protože se čtenáři sami bojí zákazu držení. I přesto, že i slavný turecký malíř Mustafa Horasan se nabídl k ilustraci, knihy jsou nenápadné a mají pouze barevný obal. Na Sanciho webu se objevila výzva aby autoři poslali své texty, což tak činí, ale....dočkají se vůbec vydání?  

jz

středa 1. prosince 2010

Španěl Rafael Reig vyhrál Cenu Tusquets 2010




...za román Todo está perdonado (Vše je odpuštěno) dnes získal toto ocenění (6. ročník). Porota to ohlásila během Knižního veletrhu v mexické Guadalajaře....