"Šťasten spisovatel, který se kromě nudných, protivných povah, jež vzbuzují údiv svou žalostnou existencí, přiklání k povahám ušlechtilým, který si z velkého víru denně se naskýtajících postav vybral pouze nemnohé výjimky, který ani jednou nezradil vzletnou tóninu své lyry, nesestoupil ze svých výšin k ubohým, nicotným spolubratřím na zemi, ale beze zbytku se pohroužil do svých od země odtržených a povznesených postav. Dvojnásob záviděníhodný je jeho krásný úděl: cítí se mezi svými ušlechtilými postavami jako otec uprostřed rodiny a jeho sláva se halasně šíří široko daleko. Omámil kouzelným oparem lidské očí; úžasně jim zalichotil, skryl všechno smutné v životě a ukázal jim krásného člověka. Všechno se za ním žene s ovacemi, všechno pádí za jeho slavnostně vyzdobeným vozem. Nazývají ho velikým, světovým básníkem, čnějícím vysoko nad všemi ostatními génii světa, orlem v literatuře. Už při pouhém vyslovení jeho jména se rozechvějí mladá vznětlivá srdce a do očí vhrknou slzy... Nic se nevyrovná jeho síle -je bohem! Docela jiný osud však čeká spisovatele, jenž se opovážil vynést na světlo boží všechno, co je ustavičně na očích a co lhostejné oko přece nevidí, celé to hrozné, otřesné bahno malicherností, jež obestírá náš život, celou hlubinu chladných, nalomených všedních povah, jimiž se hemží naše pozemská, leckdy těžká a smutná pouť - to vše pevná síla jeho neúprosného dláta vystavuje plasticky a zřetelně všem na odiv! Nedočká se potlesku lidu, neuzří vděčné slzy a jednomyslné nadšení zanícených duší; nepoletí mu ústrety šestnáctiletá dívenka s hlavou zmámenou nadšením; nepohrouží se do sladkého okouzlení nad svými vlastními tóny; nevyhne se konečně soudu současnosti, licoměrnému, bezcitnému soudu, jenž označí jeho láskyplně pěstované postavy za nicotné a nízké, určí mu potupný kout v řadě spisovatelů urážejících lidstvo, přisoudí mu vlastnosti jeho vlastních hrdinů, upře mu jeho srdce, duši i božský plamen jeho talentu. Neboť neuznává soud současnosti, že stejně krásná jsou skla odrážející slunce i hemžení nepatrného hmyzu; že je zapotřebí mnoho duševní síly, chceme-li osvětlit obraz z opovrhovaného života a povýšit jej na perlu; že ušlechtilý nadšený smích má právo stát vedle ušlechtilého lyrického výlevu a že mezi ním a pitvořením jarmarečního kejklíře je celá propast. To všechno neuznává soud současnosti, za to všechno hanobí a uráží zneuznaného spisovatele; sám a sám uprostřed cesty. Krutá je jeho životní pouť a těžce pocítí svou osamělost."
Z Mrtvých duší Nikolaje Vasiljeviče Gogola
Překlad : Naděžda Slabihoudová. 1968
Žádné komentáře:
Okomentovat