Již příští týden vychází v nakladatelství Anagrama ve Španělsku Los sinsabores del verdadero policía (Strasti pravého policajta), dle některých médií předposlední román španělsky píšícího spisovatele chilského původu Roberta Bolaňa. Přesto, že pracoval na tomto rukopisu již od 80. let a dá se považovat za raný styl je v ní již patrný jeho zralý styl. V románu se objevují základní literární parametry jeho pozdějšího díla. Španělský kritik Juan Antonio Masoliver považuje tento román sice za nedokončený, ale nikoliv bez celistvosti, podle něj tato kniha potvrzuje jeho fraktální, prozatímní, snový a blouznivý styl. Kniha obsahuje tří části, první nese název celé knihy a je 50 stran dlouhá, druhá nese jméno Los asesinos de Sonora (Sonorští vrazi, 100 stran) a třetí se opět jmenuje stejně jako první část a má 283 stran. Oba první texty byly nalezeny v počítači Roberta Bolaňa až po jeho smrti. Tato literární pozůstalost znamenala nemalou práci pro jeho dědice, protože třetí část se našla pouze jako rukopis, který byly psán strojově, ale přitom se nenašel v jeho počítači. Větší část (5 z 7 kapitol) ležela na jeho stole spolu s poznámkami k 2666, jeho poslednímu a stěžejnímu románu.
Mimochodem, pokud jde o Bolaňo v Čechách, jak jistě víte, vyšlo zatím v 2005 Chilské nokturno (Garamond, překlad poněkud méně zdařený) a Divocí detektivové (Argo, 2008) na románu 2666 Bolaňova překladatelka delší dobou již dělá ale protože je to poněkud velké sousto a trvá delší dobu, nakladatelství Argo chystá román s poněkud matoucí názvem ale o to zajimavější dílo, ve smyslu posunu románového žánru. Jeho název Nacistická literatura v Americe. Touto knihou, vydanou v roce 1996, na sebe dnes slavný Roberto Bolaňo poprvé upoutal pozornost. Formálně se tváří jako slovník spisovatelů, ale žádná slavná jména skutečných latinskoamerických autorů, kteří si tak či onak zadali s fašistickou ideologií, tam nenajdeme. Není to ani sbírka esejů, ale ani román či povídky, nýbrž zvláštní hybridní žánr: soubor typicky bolaňovských, záměrně znejistělých vyprávění, kde banální a všední historky nabývají děsivých a groteskních rozměrů. Bolaňo tu má blízko k Borgesovi, jenž také věrohodně vyprávěl o neexistujících spisovatelích, textech a historických osobnostech a s radostí ze hry vymýšlel příručky typu Fantastické zoologie. Bolaňo si navíc hraje se jmény, která se někdy dají v textu dešifrovat, sarkasticky se šklebí a popichuje, ale hlavně propadá - a s ním i čtenáři - kouzlu slova a chrlí fascinující litanie a obrazy.
Žádné komentáře:
Okomentovat